Jak se chovat v lese

V lese už byl asi každý. Chvilku zapomenout na civilizaci a načerpat energii. Zkuste se hlouběji zamyslet nad tím, co Vás do přírody láká. Jsou to odpadky, řev motorů nebo nožem do stromů vyryté vzkazy? Zopakujme si několik bodů, za které Vám les bude vděčný.

Řvát jako na lesy

Řvát jako na lesy neznamená hlučet v lese. Máte-li tu potřebu, uspokojte ji raději doma. Neznáme nikoho ze světa lidí i zvířat, kdo by se na tuto kratochvíli těšil.

Ohýnek v lese

Romantická chvíle v lese u ohně  s párkem napíchnutým na klacku se může začít vyvíjet nečekaným směrem, který je doprovázen zajímavým myšlenkovým pochodem: “To uhasím, jak? Zadupu to. To nefunguje, něco na to hodím. Sakra to listí chytlo taky. Pomočím to, vlastně se mi nechce, vlastně trošku chce. Nestačí to. Už smrdím kouřem, který mě štípe do očí. Co teď? Pití. Poleju to pitím. Vyndavám z batůžku PET lahev. Hasím. Jak to, že hoří i ta láhev? Ach, to ta přelitá pálenka na zahřátí, aby byl lehčí batůžek. To nezvládnu, utíkám, mávám rukou, která ne a ne se uhasit. Podařilo se. Co když někoho potkám. Nepotkám. Sakra co tu dělá ten houbař?…” Každý snad ví, že se oheň pro své potěšení v lese nerozdělává, přesto nacházíme vypálená místa od ohníčků.

Odpadky s sebou

Je obdivuhodné, kolik odpadu se nechá v lese najít. Drsňáci je pohodí kdekoliv, ti “rozumnější” je ukryjí pod kámen, do pařezu nebo do dutiny stromu. Výsledek je stejný. Při rozkladu nevítaného dárečku, který může trvat stovky let, se prostředí kontaminuje například i těžkými kovy obsaženými v barvách na obalech odpadků. Nyní nastává příběh o tom, jak se vám odhozený předmět dostává pod kůži. Pro lepší představu můžete zkusit vypěstovat například BIO mrkev na skládce a říkat jí třeba karcinetka. Nejenom my děkujeme všem, kteří si z lesa odnesli vše, co si přinesli. 

Super sběratel

Člověk je od přírody tvor lenivý. Někteří lidé tuto vlastnost po příchodu do lesa dokáží zcela potlačit, vyvinout velké usílí a odnést všechno co najdou. Občas lze nálezt místa s natolik poničeným borůvčím, kde musel operovat kombajn. Jinak si to nedokážeme vysvětlit. Další nevysvětlitelný jev vzniká při sběru hub, kdy houba, kterou nepovažujeme za jedlou, náhle vyroste před naší nohou. Sami jsme tuto situaci nezažili, ale podle násilně oddělených kloubouků k tomuto závěru můžeme dojít, protože kdo by kopal do houby jen tak pro radost. Připomeňme si, že z lesa můžeme odnést jen plody pro svou potřebu a jen tolik, kolik uneseme.

Hotel

Vyhlédli jste si opuštěné místo v lese. Protože víte o nepovoleném táboření, najmete si právníka, který nějakou tu skulinku najde a později Vás i z problému dostane. To se nechá také považovat za jistou formu adrenalinu, bohužel s absencí smyslu pro přírodu a od tohoto nápadu  opusťte. Raději se řiďte svým instinktem. Je rozdíl mezi přespáním v lese a utábořením se. Nezapomínejte také na myslivce, kteří občas pořádají hon nebo chodí na čekanou. V noci se Vám může zdát o tom, jaký jste kanec a bohužel myslivcovi se tak z dálky můžete zdát i Vy. Při několikadenní tůře pro přespání v přírodě volte raději místa k tomu určená.

Ohleduplný cyklista

S rozmachem elektrických kol se vytrácí to pravé uspokojení ze zdolané trasy. Naopak se nám tu rozmohl nešvar v podobě arogance, o kterou není  nouze. Abychom naše domněnky potvrdili, zeptali jsme se na toto téma profesionálního operátora těžké lesní techniky pana V. Ten nám sdělil, že slovní napadání ze strany cyklistů se stává již rutinou. “Argumentují tím, že platí daně a z nich byly vystavěny tyto cyklostezky. Když mi projedou pod kulatinou, s kterou zrovna manipuluji a představím si, co by se mohlo stát při jejím vyklouznutí, dělá se mi zle.” Šumava je krásná a drsná. Pro mnohé bude znít i naše odpověď drsně: Z vašich daní byly použity peníze na to, aby se vyznačily cyklostezky v mapách na již existujících cestách. Na rozdíl od Německa, kde nové cyklostezky jsou budovány i fyzicky. Nové lesní cesty budované na Šumavě za nemalé peníze jsou primárně určené pro udržitelnost lesa a pro případné požární zásahy. Ty staré tu také nebyly vybudovány pro kratochvíle cyklisty. Važte si toho, že můžete využívat i tyto cesty a v případě kontaktu s lesní technikou, vyčkejte na oční kontakt operátora, který Vám po chvíli vyjde vstříc.   

Tajemství zážitku

S moderní technologií jezdí cyklisté rychleji. Turisté za jedniný den zdolávájí větší vzdálenosti a s gps-kou v ruce zavítají i do odlehlých míst, kam by se normálně neodvážili. Šumava je krásná z okna automobilu nebo ze sedla motorky. Dnešní uspěchaná doba přímo vybízí k navštívení co největšího počtu cílů za jeden den a domů si odnést co nejvíce fotografií. Jenomže v lese čas plyne stále stejně pomalu jako před stovkami let. Tajemství zážitku nespočívá ve zběžném pohledu na zajímavé místo, ale zastavit a zamyslet se, jak žili ti lidé, po kterých tu zůstaly viditelné základy domů. Proč boží muka stojí zrovna na této křižovatce nebo jen, jak dlouho tu ten strom stojí a jaké osobnosti si pamatuje. Každé místo má svoji historii a je spojené se zdejší krajinou. Obdivujte je a aby tato místa taková zůstala, tak i ochraňujte.

Mazlík v lese

I líně vypadající pejsek, který je schopen celý den prospat na pohovce a tu a tam se nechá podrbat za ouškem,  s příchodem do lesa v sobě probouzí zvířecí instinkt. Rozběhne se doleva, proběhne kolem Vás a běží někam dopředu. Máte radost, že se pejsek konečně pořádně proběhne. Jenomže za sobou zanechává pachovou stopu, která stresuje zvěř i několik dní a ohrožuje ji i na životě. Z toho důvodu musí být pes veden na vodítku. I když s tímto zákonem uplně nesouhlasíme (např. rozmnožování vlků), položte si pár otázek. Zachytí-li pes stopu nebo zahlédne zvíře, rozběhne se za ním, nebo se vrátí k Vám? Na chvíli se ztratí z očí a potká malé dítě. Jak bude reagovat a jak rodič dítěte? Bude v ohrožení dítě nebo nakonec pes? A co setkání s draze pojištěnou čivavou? Neutrpí trauma psychckého původu? Vy sami se musíte rozhodnout, do jaké míry je na Vašeho mazlíčka spoleh, jak dokáže poslechnout a zkuste se vžít do situace, kdy jde proti Vám rodina s malým dítětem, pes běží, vy křičíte, pes neraguje, tak alespoň slova útěchy: “Nebojte se, on nic nedělá”.  Abychom bod Mazlík v lese vyvážili, zmíníme se ještě o kočkách. Jejich volný pohyb není předvídatelný a ovládají kouzlo “zmizet”. Kočku, jakož to tvora vodítku zcela nepřizpůsobivému, do lesa neberte. Na konci cesty bývá její břicho značně ošoupáno.

Pes v lese

Parkoviště v lese

Zpozorovali jsme jedno období, kdy se z lesa stává parkoviště. To období začíná vždy, když známý mykolog po 19h v televizi zavelí: „ROSTOU”. Následuje sled obrázků plných košíků hub a nadšených houbařů chlubících se svými úlovky. Nakonec Vláďa Hrudka v přímém přenosu ukuchtí podle receptu našich babiček dokonalou míchanici (když nejsou hřiby, dejte tam kiwi).  Těm, co si na Šumavě kvůli tomu dřou výfuk automobilu o rozbitou kamenitou cestu, vůbec nevadí, že reportáž byla natáčena na druhém konci republiky. Další tajemství je, že houby nerostou podle televize a i když zaparkujete uprostřed lesa, nenaskáčou do kufru. Víte proč? Protože už tady parkoval někdo jiný. Pamatujeme dobu, kdy závor na lesních cestách třeba nebylo. Až přijedete příště a závora tu přibude, už víte proč. Na lesní cesty je vjezd zakázán i bez značek. Podle našich babiček se na houby chodí v šest. S holínkami a když rostou.

Zákaz

Zachraň mě!

Národní park, chráněné území, přírodní rezrvace, I. zóna… Jedno území, mnoho názvů. Území, které je specifické svou rozmanitostí, kde žijí vzácné druhy živočichů. Prostředí vhodné pro růst ohrožených rostlin a hub. Šumava drsná a přesto tak křehká. Je domovem pro mnoho ohrožených druhů díky dokonalé symbióze a i Vy se chovejte tak, abyste s přírodou splynuli. A jak můžete pomoci s její ochranou? Tím, že nebudete dělat vůbec nic. Nevynakládejte energii na průzkum terénu mimo vyznačené stezky. Nedotýkejte se nalezených mláďátek. V případě selátek si tuto chvíli ani dlouho neužijete. Nezapínejte přenosné reproduktory ani v prostředí, kde žije tetřev hlušec. Není hluchý. Příroda Vám bude vděčná.

Nákupní košík